Kolem strečinku panuje celá řada sporů. Někdo přísahá na statický strečink před každým tréninkem. Nové vědecké objevy však ukazují, že je naopak před fyzickou aktivitou statický strečink nevhodný a měli bychom ho naopak zařadit až po samotném cvičení. Místo toho většina trenérů před pohybem (ať už jde o běh, silový trénink či jakákoliv další aktivita), doporučuje strečink dynamický. Dnes se tedy podíváme na rozdíl mezi oběma varianty protahování a řekneme si, jak kterou zařadit.

Dynamický strečink je skvělou rozcvičkou nejen pro běžce

V minulosti přísahali nejen běžci na tzv. statický strečink – protahování těla v hraničních pozicích při co nejdelší výdrži v těchto polohách. Dnes však trenéři společně s fyzioterapeuty dospěli k závěru, že statický strečink před samotnou fyzickou aktivitou může spíše uškodit než naopak.

To však neznamená, že bychom se před naší sportovní aktivitou neměli zahřát a protáhnout. Místo statického strečinku je však mnohem vhodnější zařadit strečink dynamický. Ten se nesoustředí tolik na protažení svalů, jako spíše na jejich zahřátí.

Při dynamickém strečinku je tělo v neustálém pohybu. Má tak skvělý vliv na spoustu faktorů, které nám při samotném tréninku pomohou k lepším výsledkům. Co všechno dynamický strečink ovlivní?

  • Dynamický trénink zvýší tělesnou teplotu před sportem.
  • Má pozitivní vliv na výdrž a vytrvalost.
  • Díky dynamickému strečinku se nám lépe prokrví svaly.
  • Zvyšuje aktivitu svalů.
  • Zlepšuje celkovou koordinaci těla.

Při dynamickém tréninku bychom se měli lehce zapotit, a hlavně zůstávat v neustálém pohybu. Důležité je také postupovat od lehčích cviků k těm náročnějším. Dynamický strečink před během či jakýmkoliv jiným tréninkem by tak mohl vypadat třeba následovně.

 

V první fázi se protáhneme, takže:

  • Kroužíme hlavou, zápěstím, lokty, rameny.
  • Dále si krouživým pohybem rozpohybujeme kotníky, koleny, kyčlemi (vzpomeňte si třeba na sambu a trochu to rozjeďte, nebojte, nikdo se vám smát nebude!).

A pak se trochu zapotíme, vhodné jsou například:

  • Dřepy, výpady, „západy“…
  • Dalším krokem mohou být tzv. zvířátka (vizte video). Mají mnoho variant a jedná se o, na první pohled komickou, ale velmi efektivní dynamickou rozcvičku.

A nakonec se zapotíme a zadýcháme ještě trochu víc. Na to je ideální:

  • Skákání panáka (pozor na dobré provedení, tělo nemá být zcela uvolněné, ale naopak lehce v tenzi).
  • Běh do stran, po patách.
  • Pár angličáků…

Až si tuto rutinu projdete (samozřejmě ji můžete upravovat podle vlastních potřeb), můžete se konečně pustit do samotného cvičení. Poté vás však čeká ještě statický strečink.

Statický strečink a uvolnění svalů po tréninku

Po jakémkoliv cvičení je nutné svaly zase uvolnit a protáhnout, a právě k tomu je vhodný statický strečink. Hodí se však nejen po sportu, ale také například po vaně či sauně. Zkrátka kdykoliv se vaše svaly pořádně zahřejí.

Při statickém strečinku dochází v první fázi k odpočinku, v druhé pak ke zvýšení mobility.

Základem statického strečinku je výdrž v té nejkrajnější poloze cviku alespoň po dobu dvaceti vteřin.

Inspiraci můžete čerpat například v následujícím videu. Není nutné provádět všechny cviky, a naopak si můžete přidat své oblíbené. Jedná se však o užitečný základ pro začátečníky.